Adminka Miki- Podmě to tu oživit, Online
Mám odpolední těžko říct jak budu Online
Spoluadminka Emma- ---
Venujte prosím svoju pozornosť TOMUTO článku^^

Aqua Park

3. června 2017 v 10:31 | Emma


Je len ďalsí nudný deň a ty rozmýšlaš čo robiť? Ver mi, tvoja nuda práve skončila. Tento novootvorený aquapark je priateľský ku všetkým pokémonom a môžte tu zostať tak dlho, ako len budete chcieť! Aquapark je plný skokanských mostíkov....

...teplých horúcich prameňov...
....milých ľudí, ktorý ti spravia akúkoľvek masáž budeš chcieť...
.... a samozrejme plno bazénov a pokémonov s ich trénermi!
A keď budete hladný, iba ochutnajte naše švédske stoly! Veď je to všetko zahrnuté v cene.
Výsledok vyhľadávania obrázkov pre dopyt pokemon eating
A to ešte nie je všetko. V aquaparku nájdete aj plno tobogánov, kryté a aj vonkajšie bazény, čiže sem kľudne môžte zavítať aj v zime, sauny a rôzne relaxačné piesky. Tak, máte záujem?

Cena : 150 Pb za teba aj celý tvoj tým

Stačí iba napísať:
1)Tvoje meno
2) S ktorými pokémonmi
3)Priebeh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melounek Melounek | 7. června 2017 v 16:54 | Reagovat

1. Melounek
2. Jen s Bulbasaurem (Forever Meloun)
3. Zaplatil jsem vstup do akváče. Vešli jsme tam, tak jsem se Ezry otázal, kam chce jít jako první, odpověděl: " Já nevím, je tu tolik věcí, na skokanské můstky ne, bojím se výšek", " já také", skočil jsem mu do řeči. " No na masáž půjdem až později, tak do toho bazénu", "Dobře, jen se musím převléct do plavek", měl jsem žluté, mám rád žlutou, protože dokonale vystihuje moji osobnost: křiklavá, optimistická, šťastná, prostě super. Vzal jsem skříňku číslo 49, ani nevím proč, prostě 49. Pak jsme se vydali do vodního světa. Všude bylo h´dně vodních pokémonů. Squirtlové, Staryu, Tentacool, dokonce i Lapras. Samozřejmě tam byli i další pokeši jako Caterpie, Weedle a Eevee. Rozhodli jsme se, že první půjdem do bazénu, seznámit se s nějakými pokémony a naučit se plavat, to hlavně. Ezrovi se do vody nechtělo a nahodil svůj klasický obličej, Tak jsem ho musel trochu povzbudit: " Běž tam, jdem plavat, neboj voda není hluboká a kdyby něco určitě bych tě chytil". Tak se nakonec podvolil. Pomalu sešel po schodech do vody a já byl hned za ním. Když mu voda začla šahat až po pusu, zastavil se a kouknul se na mě svým utrápeným pohledem. Chytil jsem ho za břicho a řekl:" Teď musíš začít kopat nohama, aby tě to nadnášelo." Také začal kopat a začalo mu to také jít. " Výborně Ezro, nepřestávej." Ezra se nekoukal před sebe, ale na mě, takže narazil do něčích zad. Ten někdo se na nás otočil a vzal Ezru do rukou. Rychle jsem doplaval za ním a omluvil se mu: " Promiň, Ezra moc nedával pozor, tak do tebe narazil". " Ále, nic se nestalo", řekl cizinec. " Ty jsi tady s nějakým pokémonem?" optal jsem se. " Ano, s tamtou Eevee, jsme tu poprvé". " My taky!" pověděl jsem. Dalších deset minut jsme stáli ve vodě a povídali si, zatímco si Eevee a Ezra hráli. Jmenuje se David, je mu 15 let a pokémony má už od 10. Bohužel se musel vzdát svého stratéra, sekterým se nikdy nespřátelil. Pak jsem šli za našimi pokémony a hráli si taky. " Bruuuaaaa, jsem strašlivý Charizard", smáli se. Málem bych zapomněl, Dave měl zelené oči a nazelenalé krátké vlasy, byl trošku vyšší než-li já. Poté jsme se všichni čtyři rozhodli, že půjdem na jídlo. Mohli jsme si vybrat z hodně druhů jídla: vaječina, párky, saláty všech druhů, ryby a samozřejmě jídlo pro pokémony. Já si vzal kus dortu, Ezra nějaké granule (nechápu proč, měl velký výběr), Dave si vzal vajíčko na tvrdo a jeho Eevee nějaké zvláštní ovoce. Pak jsme se rozhodli jít na tobogány. Bylo jich tam fakt hodně a já už plánoval, na který jít první, na který druhý, a tak dále. Já jsem šel s bulbíkem na zelený, Dave šel asi na červeno-žlutý teď nevím. Každopádně jsem Ezru pevně chytnul a přitiskl si ho k břichu, poté jsme jeli. Doleva, doprava, dolů, hodně rychlá jízda, Ezra kopal nožkama, ale já jsem ho nepouštěl. Pak jsme dojeli a vytvořili jsme velký šplouchanec vody. Ezra si sedl před dojezdovou plochu a šokovaně koukal. " tak co Ezro? jaké to bylo", musel si udržet důstojnost, tak nasadil svůj znuděný obličej a řekl:" No čekal jsem to prudší, nic moc, jdeme na další." Tak jsme šli ještě na další 4. Pak jsme si potřebovali odpočinout, tak jsme chtěli jít k nějakému tomu horkému pramenu, když v tu chvíli jsem si vzpomněl na Davida. Ještě chvíli jsme počkali u tobogánů, ale nevyjel. Tak jsme se koukli ke Švédským stolům. No a tam také byl, cpal se nějakým ovocem a jeho Eevee taky něco jedla. Přišli jsme k nim a já řekl: " Jdem k nějakému horkému pramenu si odpočinout... připojíte se", obadva najednou kývli, tak jsme šli. Bylo to super, strašně jsem se uvolnil a myslím si, že Ezra taky, prostě jen tak seděl. Pak jsem si uvědomil, že už zapadá slunce. Tak jsem to řekl Ezrovi a pomalu jsme se museli vydat na cestu pryč. Dave s Eevee šli hned za náma. Převlékl jsem se, navlékl si batoh, obul se a vydal jsem se před vchod, kde jsem čekal na Davea. Vyšel, vlasy měl ještě trošku mokré. " Dneska to bylo super", řekl. " Souhlasím, myslím, že souhlasí i naši pokémoni" "Jo," řekli jednohlasně. "Tak to bychom si to někdy mohli zopakovat", navrhl. " Jasně, proč ne... tak mi dej svoje telofoní číslo, abychom se mohli zkontaktovat" pověděl jsem. Tak mi ho dal, já jsem mu dal svoje, rozloučili jsme se, a pak jsem odešel s Ezrou vedle mojí nohy. vyjímečně neměl svůj lhostejný výraz. Byl to super den.

2 Emma Emma | 7. června 2017 v 16:58 | Reagovat

[1]: + 10% lásky k tebe
- 150Pb

3 Marry Marry | 18. června 2018 v 16:20 | Reagovat

1. Marry Yokune
2. Mika (Torchic)
3.

Spokojeně jsem si kráčela s Miki do aquaparku. Dlouho jsem tam nebyla a jsem si jistá, že Mika také ne. Když jsme byly na cestě, tak se z ničeho nic vyskytly přeháňky. Díky bohu, že je to kryté, pomyslela jsem si. Cesta nám trvala asi půl hodiny, musely jsme se dostat do města a také jsme se musely několikrát někde schovat, i tak jsme ale zmokly. Hádám, že je to taková menší příprava na vodu, eheh.
,,Miki, jsme konečně tady!” řekla jsem s úlevou, když jsem konečně stála před aquaparkem.
,,Super!” řekla Mika nadšeně.
Vešly jsme dovnitř. Už takhle z dálky bylo slyšet, že je tam hodně lidí a určitě i pokémonů. Nejdříve jsme ale musely jít do šatny se převléknout, teda aspoň já. Byla docela výzva, najít volnou skříňku. Naštěstí se pro mě nějaká našla.
,,Ehehe, jsem ráda, že mi mamka s sebou dala i plavky.” uchechtla jsem se a začala se hrabat v batohu. Torchic jen stála na lavičce a skákala nedočkavostí.
Převlékla jsem se do svých dvoudílných nebesky modrých plavek, vzala Torchic do náručí a vyrazila směrem k hlavní části aquapakru. Hrozně jsem se těšila, už odjakživa mám ráda aquaparky. Do nosu mi vešla vůně chloru. Je zajímavé, že tuhle vůni zbožňuju. Nesmí jí však být moc. Takhle mi to stačí, hehe.
,,Jsme oficiálně…” začala jsem a těsně před hlavní zónou přestala, abych v Miki vzbudila nějaké to napětí. ,,TADY!” vykřikla jsem šťastně a vkročila do hlavní části. Snad si mě nikdo nevšiml.
,,Jupí!” vyskočila mi Mika z náručí a rozběhla se.
,,Oi, počkej!” vykřikla jsem se smíchem a běžela za Miki. A to byla osudová chyba tohohle dne.
Podlaha byla mokrá a klouzala. Já, jak jsem běžela za Miki, tak jsem uklouzla a spadla do nejbližšího bazénu. Díky bohu, že jsem spadla do vody a ne na tvrdou podlahu. Mika si toho všimla, zastavila a rychle přiběhla k bazénu, kam jsem spadla.
,,P-Promiň!” vyjekla, když jsem se vynořila. ,,Já.. Já nechtěla!” řekla nervózně.
,,Heeeh…” ušklíbla jsem se. ,,Pomsta!” zasmála jsem se a stáhla Miki k sobě do vody.
,,Uwaah! Studí!” pištěla Mika.
,,Heheh. Aspoň vidíš, jak se cítím.” zlomyslně jsem se zasmála. ,,Uw--!” sykla jsem bolestí.
,,Eh?” podívala se na mě Mika.
,,Ah, to nic… Jenom mě trochu bolí kotník, nic víc.” nervózně jsem se uchechtla. Nechtěla jsem, aby si Mika myslela, že je to kvůli ní.
,,Ohh, aha..” řekla Mika sklesle. Takže si to myslí.
Přemýšlela jsem, jak Miki rozveselit. Obyčejné povídání jí nepomáhalo. Ach, tenhle ten v aquaparku nezačíná moc hezky. Rozhodla jsem se, že jí vezmu do horkých pramenů. Tam by se mohla uvolnit a alespoň trochu rozveselit.
Vyšla jsem z vody s Miki v náručí. Na podlaze jsem tentokrát šla opatrně, ale člověk se zde může vysekat i když chodí jako šnek. Ano, hrozí to úplně kdykoliv. Hlavně, když jsem právě viděla jednoho trenéra uklouznout, i když chodil normálně.
,,Viděla jsi ho, že? Tady máš další důvod, proč to není úplně tvoje vina. Spadla bych, i kdybych za tebou normálně šla.” pousmála jsem se a pohladila Miki po hlavě.
,,Ohh…” povzdychla si Mika už méně smutně. Udělalo mi to docela radost.
Hodně mě překvapilo, když v horkých pramenech nikdo nebyl. Ah, asi to bylo tím, že ještě před chvílí pršelo. Teď ale hezky svítí slunce, jako dřív.
Stále s Miki v náručí jsem opatrně vešla do příjemně teplé vody. Byla opravdu příjemná a já se toho hezkého pocitu nemohla nabažit.
,,Miki?” podívala jsem se na Miki.
,,Ano?” opětovala mi svůj pohled.
,,Je ti lépe?” zeptala jsem se jí starostlivě.
,,Hmm… Ano.. Je mi lépe.” pousmála se Torchic. Konečně! ,,A ty? Jak ti je? Co kotník?” zeptala se mě skoro na to samé.
,,Teď už je to dobrý. Hádám, že to byla jenom několikaminutová záležitost.” uculila jsem se.
,,To jsem ráda, ehehe~” vrátila se Mika do svojí normální nálady.
,,Díky bohu!” oddechla jsem si. ,,Už jsem se vážně bála, jestli s tebou něco není.” zasmála jsem se a podrbala se na krku.
,,Ehehe!” uchechtla se Mika.
Voda v horkých pramenech byla opravdu příjemná. Já jsem spokojeně seděla na lavičce, která byla pod vodou a Mika se nechala nadnášet. Jak jsem jí tak sledovala, tak jsem se musela občas uchechtnout. Občas sem přišli i jiní trenéři a pokémoni, mně to však nevadilo, protože tam bylo místa dost.. A ještě k tomu těch horkých pramenů bylo víc u sebe. Nebylo by to fér, kdyby jeden člověk zabral jeden pramen a ostatní by tam nemohli jít.
Zapovídaly jsme se tam s jednou trenérkou a jejím Swablu, kteří se sem také přišli vykoupat. Trenérka se jmenovala Hikari. Nevěděla jsem, že si zde najdu nějakého kamaráda. Myslím si, že to bylo dobré i pro Miki, aspoň nebude antisociální.
,,Huuh… Koukám, že se se Swablu znáte dost dlouho, že?” usmála jsem se na ní.
,,Ano, už ho mám od malička.” kývla Hikari s úsměvem.
Mika si mezitím o něčem povídala se Swabluem. Docela si rozuměli, Swablu byl trošku zženštilý.
,,Já a Mika se moc dlouho neznáme. Teprve před několika dny jsem jí dostala jako startéra.” řekla jsem a dala ruce za hlavu.
,,Aww! Ale podle toho, jakým způsobem si povídáte, tak se máte už docela rády, že?” uculila se Hikari.
,,Přesně tak.” mrkla jsem.
Dalších půl hodiny vypadalo takhle - povídala jsem si s Hikari o všem možném. Mika a Swablu dělali úplně to samé, akorát oni si u toho i hráli. Dozvěděla jsem se, že Hikari bydlí ve stejném městě jako já a že bychom se mohly více stýkat. Docela se to hodilo, protože jsme už obě chtěly někam jít. Vzaly jsme si své pokémony a rozloučily se.
,,Tak jsme si našly dobrou společnost, že?” usmála jsem se na Miki.
,,Mhm!” kývla Mika. ,,Akorát…. Mám hlad..” řekla a při tom jí zakručelo v břiše.
,,Ahaha!” zasmála jsem se. ,,Neboj, já taky. Viděla jsem, že tu mají švédské stoly, takže se najíme.” řekla jsem s úsměvem.
S Miki jsme si daly na chvíli pauzu od vody a vyrazily do jídelní části. Tam už moc lidí nebylo. No jo, lidi se sem chodí koupat a ne jíst, pomyslela jsem si. Bylo zajímavé, že tam byl prostě jeden obrovský stůl a na něm mnoho úžasně vypadajícího jídla. U stolu samozřejmě nechyběly i židle. Nebylo u něj moc lidí a taky toho moc nebylo snězené.
,,Tak, Miki, vybírej si.” slabě jsem šťouchla Miki.
Miki si začala prohlížet všechna jídla, která byla na stole. Zaujaly jí rýžové kuličky.
,,Hah, ty právě zaujaly i mě.” uchechtla jsem se a přitáhla k nám talíř s rýžovými kuličkami. Hrozně se mi sbíhaly sliny a proto jsem si musela hned jednu dát.
A tak začal náš oběd. Jelikož Mika neměla ruce, tak jsem jí musela ty kuličky podávat. Mě to však ale vůbec nevadilo, nenechám jí, aby se trápila a byla o hladu.
,,To je tak strašně vynikající!” zasténala jsem po chvíli.
,,Že jo?” uchechtla se Mika.
Snědly jsme všechny kuličky ani ne po šesti minutách, jak byly vynikající. Potom jsme si daly ještě nějaké pití a jeden zákusek, který jsme si rozdělily.
Když jsme byly plné, vzala jsem Miki do náručí: ,,A teď jdeme znovu k vodě!” zvolala jsem sebevědomě.
,,Super!” zasmála se Mika.
Už dřív jsem si všimla tobogánů, takže jsem věděla, kam s Miki půjdeme dál. Sice se tobogánů docela bojím, ale pomyslela jsem si, že bych to mohla zkusit, když mám Miki. Třeba to s ní bude zábava.
,,Teď půjdeme na tobogán.” usmála jsem se a trochu znervózněla.
Bylo jich zde dost, takže jsem si mohla vybrat, na jaký půjdeme. Vybrala jsem si jeden oranžovo-modrý tobogán, který měl hodně zatáček. Vyšlapala jsem schody a vzala si takový ten kruh, na kterém se sedí. Otvor byl velký, takže jsem se nemusela nijak skrčit, abych se tam vešla.
,,Miki,” polkla jsem, ,,jsi připravená?” zeptala jsem se a cítila, jak mým tělem prochází husí kůže a strach.
,,Ano…” kývla Mika a v jejím hlase byl slyšet mírný strach a nadšení zároveň.
,,Tak jo… Připravit..” nadechla jsem se, ,,pozor…” začala jsem se šoupat, ,,...t-teď!” šoupla jsem se až na kraj a obrovskou rychlostí jela s Miki dolu.
,,Ahhh!!” začala jsem křičet, ale spíš nadšením. I tak ale ve mě ten strach hrál nějakou roli.
Vnitřek tobogánu byl ale docela pěkný. Bylo to osvícené a tak tam nebyla úplná tma. Mika také křičela radostí, za což jsem byla ráda.
,,To je supeer!” vykřikla jsem po chvíli, když jsem uklidnila svůj strach.
,,Jehééé!” zasmála se Mika.
Po nějakých momentech jsme konečně spadly do vody a potopily se. Měla jsem celou dobu zavřené oči, protože nemám ráda, když se mi chlorovaná voda dostane do očí. Potom to pálí jako Charmander.
Hned po tom, co jsem se vynořila, tak jsem Miki objala: ,,To bylo úžasný!” oddechovala jsem, protože jsem měla hlasivky vyčerpané z toho křiku. Ano, křičela jsem celou cestu.
,,Souhlas!” zazubila se Mika.
Zbytek dne probíhal celkem obyčejně a zábavně. Koupaly jsme se s Miki ve velkém bazénu a jednou jsem jí i nechala o samotě, protože jsem chtěla jít na masáž. Naštěstí se jí za tu dobu nic nestalo, protože byla mezi ostatními pokémony a hlídači, kteří na ní dohlíželi. V aquaparku jsme zkusily všechno. Od normálních bazénů po simulátor proudů, a tak dále. Hodně jsme se u toho pobavily, hlavně Mika.
,,Tak. A můžeme jít.” řekla jsem s úsměvem, když jsem byla převlečená.
Nezapomněla jsem dát peníze za vstup a odešla s Miki v náručí z aquaparku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

ZDROJE:

Pokedex- Pokemon Wiki

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak