Adminka Miki- Podmě to tu oživit, Online
Mám odpolední těžko říct jak budu Online
Spoluadminka Emma- ---
Venujte prosím svoju pozornosť TOMUTO článku^^

Trénink-Procvičování útoků

19. října 2015 v 19:47 | nej-pokemoni-hra
Má tvůj Pokémon nějaké útoky které s ním chceš procvičit aby byl silnější?Určitě je to možné a to právě zde.Pokud nechceš procvičovat pouze útoky můžeš si s ním dát tady nějaký seznamovací trénink.
Při tréninku piš:
1.Jméno
2.Jméno Pokémona
3.Cíl tréninku
4.Průběh
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukynator Lukynator | 3. března 2016 v 13:05 | Reagovat

Bulbasaur
Poznání nového pokémona a trénink

Dostal jsem svého prvního pokémona a je jím Bulbasaur.Jsem moc rád že jsem ho získal.Dnes se s ním chci seznámit,pohrát si s ním a procvičit jeho útok.
,,Ahoj Bulbasaure,já jsem tvůj nový trenér."řeknu mu.On se na mě podívá a usměje se.Vytáhnu z batohu box kde mám svačinu.Mám tam buchty od mamky.
,,Chceš ochutnat?"zeptám se ho.On ke mě přiběhne a hned si jednu vezme.Moc mu chutná.Dá si ještě jednu.
Vidím že je v dobré náladě a napadne mě že bychom si mohli hrát s míčem.Vytáhnu míč a hodím mu ho.On mi ho hlavou vrátí.
Takhle si házíme a Bulbasaurovi se to líbí.
Po chvíli mu řeknu aby mi ukázal jeho Tackle.Bulbasaur se rozběhne a narazí do stromu.
Dělá to takhle pořád,protože chce být silný a chce mi ukázat co všechno dovede.Ale jelikož je ještě malý,nechci aby toho dělal moc.
,,To stačí Bulbasaure.Jsi opravdu silný.Na tady máš ještě buchtu a dneska skončíme."Bulbasaur si vezme buchtu a vrátí se do pokéballu.

2 Lukynator Lukynator | 3. března 2016 v 13:05 | Reagovat

Mám spam :-(

3 nej-pokemoni-hra nej-pokemoni-hra | 7. března 2016 v 19:17 | Reagovat

[1]: +1lvl
    + 5%lásky k trenérovy

4 Dolce Dolce | 7. března 2016 v 22:53 | Reagovat

Cyndaquil
Seznámení s pokémonem a trocha pohybu

Po dlouhém čekání jsem konečně získala svého prvního pokémona. Stal se jím cyndaquil a já se již nemohla dočkat až se s ním seznámím. Rozhodla jsem se, že dnešní den zasvětím hrou a tréninkem se svým novým pokémonem.
Vypustila jsem cyndaquila z pokébalu. Malý nadšený pokémon začal poskakovat sem a tam. Musela jsem se pousmát nad jeho entuziasmem. „Ahojky, já jsem Dolce a jsem chovatelka.“ představím se. Když se zaměřím na Cyndaquila, na čele se mi objeví anime kapka, protože pokémon si vesele poskakuje dál a vůbec nevnímá, co jsem řekla. „Ehm…Asi tě moc nezajímám co?“
Na to si Cyndaquil povyskočil a proběhl mi pod nohama. Začal pobýhat kolem mě. V tu chvíli mi to došlo, je to celé hra. Natáhla jsem se po něm, abych ho chytila, ale on uskočil a začal utíkat.
Takhle jsem ho naháněla a protože byl o hodně menší než já, běžela jsem shrbená. Byla jsem přesvědčená o tom, že jestli nás někdo viděl, myslel si o nás, nebo alespoň o mně, že jsem se zbláznila.
Znenadání jsem dostala nápad, jak honičku obohatit. Najednou jsem se zastavila, sedla jsem si na turka, zkřížila ruce a zatvářila jsem se uraženě. Cyndaquil se zastavil a opatrně se ke mně přiblížil.
Jen jsem od něj odvrátila zrak. Návnada byla připravena, teď už jen  počkat na kořist…
Až když jsem ucítila ťukání na koleni, vyskočila jsem, chytila jsem neposedného cyndaquila, lehla jsem si na záda a pokémona držela nad sebou.
Začala jsem se smát a pozorovala jsem, jak se i Cyndaquilova tvář změnila ze šokované do nadšené. Vypadá to, že se také bavil.
Když jsem se dosmála a popadla jsem dech, zamyslela jsem se. „Myslím, že se pro tebe hodí přezdívka Mischief. Co myslíš?“
Na to se pokémon soustředil na to, co jsem říkala, nadšeně pokýval hlavou a zívl. Na začátku jsem si nemyslela, že se to stane, ale hyperaktivní cyndaquil se skutečně unavil. I já jsem byla unavená a měla jsem trochu odřená kolena z honičky.
Myslím, že s Mischief bude hodně práce, ale bude to stát za to. Tak nějak mě přinutil vrátit se do dětských let a tolik zábavy, jsem si užila po dlouhé době poprvé.

5 nej-pokemoni-hra nej-pokemoni-hra | 8. března 2016 v 10:57 | Reagovat

[4]: +3lvl
    +12%lásky k trenérovi

6 Ashiya Ashiya | 22. dubna 2016 v 11:46 | Reagovat

Snivy

Seznámení

„Hm.. konečně jsem dostala svého startéra." zabrblala jsem si, pohazujíc nově získaným pokebalem v ruce. „Asi bych ho mohla vyvolat, ať vím na čem sem,“ popřemýšlela jsem nahlas a přestala si pokebalem házet, „možná bych ho mohla vyvolat někde v přírodě? Je to přece jen travní typ.. Mohlo by mu to udělat při nejmenším radost a dost možná by se pak necítil tak nepříjemně.,“ dumala jsem pokračujíc dál ve své předešlé činnosti- pohazováním si s pokebalem.
„Fajn, může být. No a když to půjde doopravdy špatně, tak si ho na svou stranu mohu alespoň částečně naklonit nějakými pochoutkami, které jsem při této příležitosti napekla. Doufám, že se pro všechny případy povedli.. Heh.“ Zasmála jsem se svému osobnímu vtipu a pokebal schovala stále svírajíc v ruce do kapsy u mikiny. Mírně jsem si pohodila baťohem na zádech a vyrazila k nejbližší louce nebo paloučku.
Jakmile jsem na takové místo narazila, sundala jsem si ze sebe baťoh, narovnala se a zhluboka nadechla. Ještě jsem se pořádně rozhlédla zda nás tu nebude nikdo rušit, ale vypadalo to tu čistě. Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla –byla jsem celkem nervózní.. A kdo by taky nebyl, že? Vždyť to, jak se mi bude v kariéře trenérky a chovatelky dařit závisí na tomto klíčovém dni. Kdo by sakra nebyl nervózní!? No dobře.. možná to jen trošičku dramatizuji.
„Yosh! Konec vykecávání se, jde se na to..!“ povzdechla jsem si pro sebe a vytáhla ruku s pokebalem. Ještě chvilinku jsem ho skenovala pohledem, než jsem svého pokémona vyvolala. Objevila se přede mnou červená záře, která se zformulovala do Snivyho a následně se objevil celý tak jak ho známe. Stál asi tři metry přede mnou a spod přimhouřených očí mne nebezpečně propaloval pohledem. Ruce měl založené na hrudi a na zlomek sekundy se i rozhlédl. Spokojeně se usmál, avšak pak se vrátil zpět k ‘pohledem-do-tebe-vypálím-díru‘ výrazu.
‚Hmm.. vypadá jako seriózní typ.. Začíná se mi líbit! Ale jestliže vypadá takhle vážně, až nepřátelsky, bude trochu problém si získat jeho důvěru.. No doufám, že to nějak dopadne.. Vždyť jsem nad tím přemýšlela a udělala jsem všechno pro to, aby se cítil přívětivě.. Zatím. Fajn už bych mohla přestat..‘ po svém divokém myšlenkovém pochodu jsem si vlastně uvědomila, že jsem ještě nic neřekla. ‚Baka!‘ Zanadávala jsem na sebe.
„Eto.. Já jsem Ashiya,“ začala jsem jemně, „v této branži jsem úplný nováček, takže budu ráda, když mi občas poradíš. Zaslechla jsem , že si velice inteligentní a přemýšlivý pokémon,“ začala jsem s úvodem, „Mimochodem.. jsem trenérka a chovatelka. Mám ráda dlouhé procházky a hudbu. Taky nepohrdnu nad dobrou knihou. Ráda studuji pokémony. Eto.. to je asi vše co bych k sobě mohla dodat.“ Usmála jsem se nepatrně. Trapné ticho.. Snivy nehnul ani brvou. Jediné co se změnilo bylo, že se ještě více napřímil.
„A taky umím docela obstojně péct,“ prohodila jsem jako by nic, „nechceš vyzkoušet jeden z mých koláčků?“ zeptala jsem se s velkou nadějí v hlase. Zase žádná reak- on se usmál! Oo.. takhle by se měl tvářit častěji!  
Spokojeně jsem si sedla na zem do měkoučké zelené trávy. Vzala jsem si na klín batoh a vytáhla z něj box. Baťoh jsem odložila vedle sebe a s vítězným úsměvem zamávala boxem v ruce na Snivyho. Trochu se ke mně přiblížil, ale úplně ke mně nešel. Tomu jsem se musela ušklíbnout. Vytáhla jsem jeden kus koláče s lesní směsí a podala ho Snivymu. Chvíli se na nabízený kus díval podezřívavě, ale nakonec asi usoudil, že mu o de mě nehrozí nebezpečí. Kus si převzal a pomalu snědl. Chvíli jsem ho pozorovala. Vypadal spokojeně. ‚Myslím, že jsem si vybrala dobře‘
Sama pro sebe jsem se usmála a taky si vzala jeden kousek koláče.
U srdce mi zaplál hřejivý plamínek.

7 nej-pokemoni-hra nej-pokemoni-hra | 22. dubna 2016 v 16:27 | Reagovat

[6]: +3lvl
    +15%lásky

8 Emma Emma | 24. ledna 2017 v 13:14 | Reagovat

1)Emma
2)Piplup
3) Precvičenie si Bušivého (Pound) a Bublinkového (Bubble) útoku +sila a rýchlosť
4) *sedela som za počítačom a surfovala som po Pokédexe na internete. Chcela som naučiť môjho Piplupa nový útok. Bolo ich tam pár, presnejšie Zavrčanie, alebo po anglicky aj Growl, alebo útok zvaný Water Sport. Ani jeden mi však neprišiel tak zaujímavý ako Klovavý útok (Peck). Na ten som však chcela, aby mal môj Piplup najprv väčší level a bol aj silnejší. Ako prvé mi napadlo, že by sme si zase dali nejaký zápas s pokémonom, ale ten sme mali včera. Nechcela som aby si Piplup myslel, že som snáď zmenila zameranie alebo čo, a stala som sa trénerkou. Tak som sa teda rozhodla, že zábavný tréning, bude pre nás to pravé. Odsunula som sa teda od počítača, zbalila som nejaké lopty do batohu a vyhodila som pokéball s Piplupom do vzduchu. Celý čas som sa posúvala po izbe na mojej kolieskovej stoličke, čo iste vyzeralo docela smiešne. Predo mnou sa objavil Piplup a radostne zamával krídlami. Pilup je môj prvý a zatiaľ aj jediný pokémon. Aj keď spolu nie sme dlho, mala som ho už teraz veľmi rada. Zohla som sa k nemu a vyložila som si ho s úsmevom na kolená.* Tak Piplup, čo by si povedal na to, kebyže si dáme taký hravý tréning a potom si zopakujeme aj útoky? *opýtala som sa ho s nadšením. Piplup s takým istým nadšením pokýval hlavou, zoskočil mi z nôh a vydal sa k dverám. Ja som sa zasmiala a zastavila som ho.* Prosím ťa počkaj, aj ja sa musím prezliecť. Budeme trénovať spolu! *vyhlásila som odhodlane a Piplupa chytil záchvat smiechu, ktorý ho zvalil až na zem.* Nesmej sa, veď ja ti ukážem kto je rýchlejší. *odpovedala som mu a dramaticky som sa otočila prezliecť sa. Moja odpoveď ale poslala Piplupa do ďalšieho kola smiechu, ktorý trval, až kým som sa nevrátila už prezlečená a nezobrala som ho na ruky. Zamkli sme teda dvere a vyrazili sme smer Tréningové pole.
Po príchode na Tréningové pole, sme videli pár ludí a ich pokémonov, čo tu trénovali, ale nevenovali sme im pozornosť a ja som položila batoh pod jeden strom, aby sme ho potom našli. Piplup na mňa s očakávaním pozrel.* No takže najprv ako pred každým poriadnym tréningom sa musíme zahriať. *zmerala som kolko by mohlo mať asi jedno kolečko akolo pola. Pole je dosť veľké, mohlo to mať obvod aj 3 kilometre. Ak pôjdeme pomaly, myslím, že by sme to mali zvládnuť. Tieto myšlienky poviem aj Piplupovi, ktorý nie je až tak nadšený.* Ale neboj sa kamoš, keď chceš môžem ti po ceste aj spievať. *s úškrnom som sa naňho pozerala. Piplup sa zhrozene na mňa pozrel a radšej vyrazil. Ja som sa rozbehla hneď za ním a behali sme spolu.
Po po 28 minútach sme mali kolečko spravené. Zastavili sme zase pri "našom" strome, kde sa Piplup zvalil do trávy.* Nie Piplup, musíš za postaviť. Musíme si ponaťahovať svaly, aby sa nám niečo nestalo, dobre? *mierne som mu povedala. Piplup teda vstal a začal po mne opakovať rôzne cviky na naťahovanie si celého tela. Týmto sme si aj upokojili tep a trochu sme si oddýchli, takže sme mohli pokračovať. Položila som ruky v bok pozrela som sa na môjho pokémona. Nevyzeral veľmi zničene, takže sme boli na dobrej ceste. Znamenalo to že nejakú tu výdrž už má.* Takže Piplup. Dneska si dáme taký tréning na rýchlosť a aj silu. Budeme hrať preteky a naháňačky. Čo ty na to? *opýtala som sa ho. Piplup sa na mňa pozrela opýtal sa, že čo bude s tým, ktorý prehrá.* Dobrá otázka kamoš. Ten kto prehrá bude robiť kliky a brušáky ako trest. Takže budeme trénovať rýchlosť, ale aj silu. Môže byť? *Piplup iba prikývol a bolo na ňom vidieť, že ma plánuje poraziť. Najprv sme ale museli ohraničiť si dráhu. Poobzerala som sa po okolí a uvidela som pár väčších kameňov.* Takže ako súčasť silového tréningu mi pomôž zdvihnúť tie kamene a označíme nimi začiatok a koniec trate. *povedala som Piplupovi. Chcel sa trochu predviesť tak zobral 2 kamene na raz a položil ich kam som mu ukázala. Ja som zobrala teda zvyšné dva a dala som ich na začiatok. Vznikla teda dráha dlhá asi 50 metrov. Piplup prišiel z konca dráhy ku mne a bol prekvapený, že bola taká krátka. Ja som sa iba zasmiala a odpovedala som mu.* Nič sa neboj Piplup, 25-krát sa ti to bude zdat uplne dlhé. *Piplup na mňa zdesene pozrel ale nedal sa odplašiť.* Takže keď poviem teraz, tak obaja bude šprintovať na koniec. Kto je prvý tak vyhráva. Nič zložité. Môžme teda? *vysvetlila som to Piplupovi a na prikývnutie som teda zakričala Štart. Rozbehli sme sa čo najrýchlejšie na koniec. Boli sme zhruba na rovnako ale nakoniec som ho predbehla. Po dobehnutí som sa začala radovať a pozrela som sa na Piplupa.* Takže, ty si prehral, tak teraz 10 brušákov a 10 klikov. *prikázala som mu a Piplup tak aj urobil. Po docvičení sme sa vrátili na začiatok a zase sme si dali preteky. Vyhrala som znova ja Piplupovi sa to nepáčilo.* No tak milý pane, budeme behať ešte 23 krát minimálne. Takže sa neboj, určite vyhráš. *povedala som mu na čo začal teda znova cvičiť.

9 Emma Emma | 24. ledna 2017 v 13:16 | Reagovat

[8]: 2. Časť. Nezmestilo sa mi to tam, bolo to moc dlhé :-)
Takto to pokračovalo ešte 6 krát a zakaždým som vyhrávala ja. Piplup sa nahneval a povedal, že by sme mali obaja cvičiť po tom čo odbehneme. Že aby som nebola slabá,lebo on chce mať silnú trénerku. Ja som sa iba zasmiala a pokývala som hlavou.* Dobre teda. Tak budeme cvičiť obaja. Ale tak si potom dáme tých pretekov ešte 28 namiesto 18. Aby sme teda boli silnejší, ako hovoríš. *povedala som mu. Piplup sa mierne zamračil, keď som využila jeho slová proti nemu, ale tak chcel byť silnejší, tak prikývol na súhlas. Ja som ho pochválila a pohladkala som ho, na znamenie, že si to vážim.
Pretekali sme teda ďalej, ale po 23 som už poriadne ani nemohla myslieť. Už som iba automaticky behala a robila brušáky a kliky. Nakoniec som bola dosť rada, že Piplup navrhol aby sme cvičili obaja, lebo posledných 15 kôl som drtivo prehrala. Po poslendom preteku sme už len pomaly docvičili a zvalili sme sa aj s Piplupom na zem a ťažko sme dýchali. Otočila som hlavu na Piplupa, aby som naňho videla.* Bol si super kamoš. *pochválila som ho a Piplup sa na mňa usmial a ťlapli sme si rukami.
Po oddychu sme sa postavili a išli sme k stromu.* No, takže polovicu už máme za sebou. Teraz už len precvičovanie si útokov. Ako prvým začneme Bušivým útokom. *povedala som mu a vytiahla som z batohu malé tenisové lopty. Teda zvonku vyzerali ako tenisové, ale boli o trochu tvrdšie ako oni. Ukázala som ich Piplupovi a ten sa na mňa začudovane pozrel. Uplne si viem predstaviť, že keby mal Piplup obočie, tak by dvihol jedno obočie a pozeral by sa na mňa, že či mi už preskočilo. Zasmiala som sa svojej predstave.* Takže, bude to prebiehať tak, že ti vyhodím po jednom lopty do vzduchu a ty sa ich budeš snažiť trafiť Bušivým útokom. Pravdepodobne ich odpinkneš, takže ich budeme potom hľadať. Zatiaľ ich tu mám ale veľa, takže sa neboj. *vysvetlila som mu, čo sa bude diať. Piplup prikývol, tak sme teda odstúpili od stromu a mohli sme začať. Loptičky som hádzala nad neho do vzduchu a čo najväčším oblúčikom, aby to nešli hneď prudko, aby mal nejakú šancu to odpinknúť. Aby ich odpinkol musel aj trochu vyskočiť, takže tým posiloval aj nohy. Zdalo sa mi to ako dobré cvičenie a na chvíľu som uvažovala, či sa nestanem nejakou fitness trénerkou pre pokémonov a ich trénerov. Z mojich myšlienok ma ale dostalo dosť hlasné Bum. Pozrela som sa na Piplupa, ktorý ležat rozplácnutý na zemi a začala som sa smiať. Piplup sa s hundraním postavil a povedal mi, že sa pokúšal vyskočiť.* Nevadí kamoš, nabudúce to bude lepšie. *povedala som mu a keď bol pripravený som mu hodila loptičku. Túto sa mu podarilo trošku šuchnúť a ani pri to nepadol. Hodila som teda ďalšiu, ktorá skončila o pár metrov ďalej od Piplupa. Naradovane si povyskočil ale potom sa naďalej sústredil. Po odhodení ešte 12 loptičiek mi už všetky došli. Bola som však s Piplupom spokojná, pretože každá letela ďalej ako tá predtým a Piplup si už začínal byť istejší.* Takže teraz v rámci oddychu pôjdeme pozbierať loptičky a budeme pokračovať. *povedala som mu a pohladkala som Piplupa za to, ako mu to išlo dobre a nevzdával sa. Po chvíli sme mali loptičky pozbierané a vrátili sme sa na to isté miesto.* Takže Piplup. Teraz ti budem hádzať loptičky prudšie a rýchlejšie dobre? *Piplup prikývol a ja som sa na chvílu stala skoro akými strojom na hádzanie loptičiek. Prvú si Piplup poriadne ani nevšimol, a druhú netrafil, potom to ale išlo lepšie. Dokonca som mala pocit, že to išlo lepšie ako predtým. Po dohádzaní dokopy zase 15 loptičiek sme skončili, lebo iné som nemala. Išli sme ich teda s Piplupom pozbierať a potom sme sa vrátili k nášmu stromu a batohu.*
Takže teraz nám už iba chýba precvičenie si Bublinkového útoku a máme to za sebou. *povedala som Piplupovi, ktorý nadšene vyskočil a zamával krídlami. Zase sme si chvílku oddýchli a išli sme znova trénovať. Mala som taký pocit, že po tomto tréningu budeme obaja úplne unavený.* Teraz budeme hrať akúsi naháňačku. Ale ty ma môžeš chytiť iba tak,že budeš za behu používať Bublinkový útok a keď sa ma jedna bublinka dotkne, tak si ma chytil. Budeš mať na to 30 minút a musíš ma chytiť viac ako 30 krát. Keď ma nechytíš toľko krát, budeš cvičiť. A keď ma chytíš viac ako 30 krát, budem cvičiť ja. Dohodnuté? *opýtala som sa ho. Na znamenie dohody sme si podali ruky. Odišla som od neho pár metrov, aby to nemal také ľahké, zakričala som Štart a rozbehla som sa. Otočila som sa dozadu a videla som ako sa Piplup rozbehol tiež a snažil sa v behu použiť Bublinkový útok. To mu ale nešlo, predsa to nikdy v behu neskúšal. Piplup sa ale nevzdával a skúšal to ďalej.
Po 30 minútak som sa udýchane zvalila na zem ku nášmu stromu. Otočila som sa na Piplupa, ktorý si ľahol na zem vedľa mňa. Potom som sa pozrela na svoje oblečenie, ktoré som mala celé mokré.* Aspoň že to skončilo remízou. *povedala som mu. Piplup ma totiž trafil presne 30 krát, takže to bola remíza.* To ale znamená, že musíme cvičiť obaja. *povedala som mu. Piplup sa na mňa zamračil, ale nakoniec sme si spolu docvičili ešte 10 brušákov a 10 klikov. Bolelo ma celé telo a Piplup na tom určite nebol lepšie. Posunula som ho bližšie ku mne a objala som ho.* Ďakujem ti za dnešný tréning. Bol si super. *povedala som a pohladkala som ho. Piplup ma mierne klovol do líca, že aj mne to išlo dobre,na to že som iba človek. Ja som sa na to iba zasmiala a spolu sme sa veľmi pomaličky vybrali domov, kde sme v momente zaspali.*

10 nej-pokemoni-hra nej-pokemoni-hra | 31. ledna 2017 v 12:55 | Reagovat

[8]:

[9]: +5lvl
    + 30%lásky

11 Marry Marry | 6. června 2018 v 18:49 | Reagovat

Marry Yokune
Mika (Torchic)
Procvičení Scratche + těla

Byl podvečer a já s Miki konečně našla nějakou plochu na trénování. Byla to louka, na které byl sem tam strom a občas se tam objevovaly nějaké kameny. Docela fajn místo na trénink.
,,Tak, jsme tady." řekla jsem a položila Miki na jeden velký kámen, abych se na ní nemusela koukat úplně dolu. ,,Tenhle trénink bude od toho, abych otestovala tvůj útok a tvé ostatní tělesné schopnosti. Já bych osobně začala tím útokem, co ty?" zeptala jsem se jí se seriózním výrazem, ve skutečnosti jsem ale byla hrozně natěšená.
,,Mně je to jedno." řekla Mika a poskakovala si na kameni.
,,Když ti to je jedno," uchechtla jsem se, ,,můžeme začít útokem. Od profesora jsem slyšela, že máš jenom jeden, že? Scratch, jestli se nemýlím." koukla jsem se na ní nejistě. Ona však jenom s radostí kývla, že mám pravdu. ,,Taaak..." zamyslela jsem se, jak by si Mika mohla její Scratch procvičit. ,,Ah, už vím!" řekla jsem nadšeně. ,,Všimla sis, že je na téhle louce docela dlouhá tráva?" ušklíbla jsem se. ,,Tak jí zkus posekat! Já si myslím, že tohle by pro tebe neměl být žádný problém." zazubila jsem se.
,,Jdu na to!" řekla sebevědomě Mika a šla sekat dlouhou trávu Scratchem.
Jak jsem jí tak sledovala, tak jí to žádný problém nedělalo. I když je pravda, že občas až moc zvedala nohy a kvůli tomu se občas tráva neusekla celá. Skoro každé stéblo trávy mělo jinou délku. Já to ale Miki vyčítat nemohla, protože je to její první trénink. Protože bylo na louce dost trávy, tak si to mohla procvičit. Sekala trávu maximálně deset metrů ode mě. Jsem ráda, že se udržuje v mé blízkosti.
,,Stačí!" tleskla jsem a Mika přestala. Hned co přestala, tak ke mě přiběhla. ,,Jak vidím, tak jsi sekání trávy zvládla velmi dobře, za což tě chválím." pohladila jsem jí s úsměvem po hlavě. ,,Teď ti ale dám těžší úkol... Jako že fakt těžší.." nervózně jsem se uchechtla. ,,Budeš škrábat do kamenů." hned po tom, co jsem dořekla větu, se na mě Mika podívala s výrazem: 'To nemůžu zvládnout...'. ,,A-Ah! Nevyžaduju od tebe, abys ty kameny rozsekla! Stačí, když tam uděláš škrábance! Tak zlá a bezohledná zase nejsem!" řekla jsem s nervózním úsměvem.
,,Jsem se lekla." ulevila si Mika a zasmála se.
,,Tak... Můžeš začít." vrátila jsem se zpátky do své sebevědomé nálady.
Mika se rozběhla k jednomu menšímu kameni a používala na něj Scratch. Nemohla ho rozseknout - jak pochopitelné, ale ani na něm nemohla udělat žádný škrábanec.
,,Trošku víc přitlač!" povzbuzovala jsem jí.
Mika mě naštěstí slyšela a začala se snažit víc. Postupně se tam začaly objevovat menší škrábance.
,,Super! Jen tak dál! Představ si, že je tam někdo, koho nenávidíš! Představ si, že tam je třeba ten neřád z tý restaurace!" volala jsem na ní a doufala, že jí to dá další motivaci.
,,Nhhhh...!" zavrčela Mika a začala do kamene škrábat víc. Hádám, že jí to nabudilo... Hlavně díky uniformám, heh.
Ale co to? Všimla jsem si, že se Mika najednou přesunula na velký kámen. Nic jsem jí neříkala a nechala jí, ať si procvičuje Scratch na větším kameni. Když jsem k němu po pěti minutách dalšího povzbuzování přišla blíž, měl na sobě docela hluboká škrábance.
,,Vidíš, co jsi zvládla za pět minut? Myslím si, že bys ho dokázala i rozpůlit, kdyby si do něj škrábala déle!" řekla jsem nadšeně. ,,Miki, ty mě snad nikdy nepřestaneš překvapovat." uculila jsem se. ,,Každopádně, se Scratchem tě už nechám na pokoji... Teď přijdou na řadu tělesné schopnosti. Přeci jenom, každý pokémon by měl mít zdravé a ohebné tělo, že?" zazubila jsem se. ,,První bude na řadě síla. Budeš se snažit nějaké kameny, které ti najdu." řekla jsem a hned jsem se otočila, abych mohla hledat kameny.
Tohle mi zabralo asi tři minuty. Mezi tím si Mika seděla na kamenu, který rozškrábala a sledovala mě, jak sbírám kameny. S nějakýma kamenama jsem se dokonce i trochu tlačila.
,,Tak." zvýšila jsem hlas a Mika seskočila z kamene. ,,Tady jsem ti přinesla nějaké kameny. Ty se je budeš snažit utlačit alespoň o dva metry. Víc po tobě nechci." vysvětlila jsem jí, co má dělat. ,,Začneme tímhle kamenem." ukázala jsem na poměrně malý kámen.
Mika k němu přišla a hlavou ho začala tlačit. Kámen odtlačila o dva metry jako nic. Nebylo to pro ní nějak obtížné, protože byl kámen malý a lehký. Vím, že je možná kravina jí dávat malé kameny, pořád je to ale lepší, než jí dát obrovský balvan hned na začátku.
,,Teď tenhle." ukázala jsem na větší a těžší kámen.
Mika do něj začala tlačit hlavou. Bylo to pro ní těžší, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. Šlo jí to ale pomaleji, než ten první kámen. I tak ho ale dotlačila o dva metry za krátkou dobu.
,,Mmm... Přemýšlím, jestli mám jít na ten nejtěžší a nebo ti dát ještě ty lehký..." přemýšlela jsem s úšklebkem. ,,Ale ne, budu hodná." pousmála jsem se. ,,Dám ti ještě jeden lehký a potom přijdeme na finále." řekla jsem.
,,F.. Finále? Nebude to nic, co bych neměla zvládnout, že ne?" koukla se na mě Mika trochu ustrašeně.
,,Ano, finále. A neboj, já věřím, že ty to určitě zvládneš." usmála jsem se. ,,Dám určitě ti za to dám nějakou odměnu~." uculila jsem se.
,,Oh! Super!" vykřikla Mika nadšeně.
,,Tak... Zkus potlačit tenhle kámen." ukázala jsem na středně velký kámen, který už byl docela těžký, ale ještě ne tak moc.
Mika na něj začala tlačit a zpočátku jí to dělalo docela problémy. Musela si několikrát měnit polohu, aby ten kámen vůbec utlačila. No, tak to se teda těším na ten poslední kámen. Doufejme, že si Mika poradí, stejně jako u tohohle. Mika byla šikovná a kámen se jí přeci jenom podařilo dotlačit o dva metry.
,,Super," tleskla jsem, ,,teď je ale čas na poslední a nejtěžší kámen. Já ale věřím, že ho zvládneš. Když jsi zvládla tenhle, proč bys nezvládla i ten další, že?" uchechtla jsem se a přišla k poslednímu - největšímu kameni.
Mika k němu přišla a začala do něj tlačit. Bylo to přesně tak, jak jsem očekávala. Mika měla problém ten kámen utlačit jenom o pět centimetrů. Nemohla s ním vůbec hýbat. A když už, tak s ním hýbala jenom o centimetry. Když jsem jí takhle viděla tlačit tři minuty, nedalo mi to a musela jsem jí do toho zase mluvit:
,,Jestli ten kámen utlačíš o dva metry za pět minut, ani ne, tak budeš mít odměnu dvojnásobnou~!" řekla jsem zpěvným hlasem.
Mika mě slyšela, protože jsem stála asi tak čtyři metry za ní. Mé povzbuzování jí pomáhalo, protože jsem viděla docela velký pokrok. Jsem ráda, že nakonec jsem v něčem dobrá. Kámen se jí povedlo utlačit o dva metry... za dvě minuty?! Wow, já mám tak schopného pokémona a ani jsem o tom nevěděla? Ah- neměla bych přehánět.
Z toho mírného šoku jsem zapomněla Miki říct, aby přestala. Když jsem se vzpamatovala, byla ještě dál, než před tím.
,,Miki, přestaň!" křikla jsem na ní radostně a ona zastavila. ,,To bohatě stačí! Jsi úžasná!" zvedla jsem jí a objala.
Dále přišla na řadu rychlost. Mika musela být rychlá, hlavně kdyby přišlo na nějaké zápasy. Domluvila jsem se s ní, že si dáme jedno kolečko kolem celé louky. Ne, nebylo to moc, ta louka zas tak velká nebyla, takže jí jednou oběhnout nebyl žádný problém. A.. Konečně přišlo na něco, co můžu dělat i já.
,,Tři... Dva.... Jedna.... TEĎ!" tleskla jsem a společně s Miki vyběhla.
Jelikož nejsem zrovna atleticky založená, běžela jsem pomaleji, než průměrný člověk. Mika však byla pomalejší než já. Když jsem se za ní otočila, byla asi deset metrů za mnou.
,,Přidej! Chceš odměnu, ne?" řekla jsem udýchaným hlasem a ušklíbla se. Nemyslela jsem to vůbec zle, odměnu jí dám ať už se zlepší v běhu, nebo ne.
,,Ale já nemůžu!" zafňukala Mika udýchaně.
,,Ale můžeš. Já ti věřím." zastavila jsem se a počkala na Miki, až mě doběhne. Když se tak stalo, dřepla jsem si. ,,Nepřestávej se snažit... a hlavně to nevzdávej. Já věřím, že ty toho v sobě máš víc, než si obě dvě myslíme." poplácala jsem Miki po hlavě. ,,Tak? Budeš pokračovat?" postavila jsem se a natáhla k ní ruku.
,,M-Mhm..." kývla nejistě Mika a postavila se.
,,Neboj se. Když se budeš snažit, všechno půjde jako po másle~!" mrkla jsem na Miki a běžela dál.
Tentokrát jsem za sebou slyšela šustění trávy, které nebylo ode mě. Že by Mika zrychlila? Když jsem se otočila, donutilo mě to se usmát.
,,Hoooo~! Mě nedohoníš!" ušklíbla jsem se a zrychlila.
Než jsem se nadala, tak Mika byla přede mnou. Nic jsem neříkala a s úsměvem běžela dál. Bylo hezké vidět, že se Mika snaží.
Celé kolečko jsme uběhly za pět minut. Mika byla docela daleko přede mnou.
,,Tak to byla fuška!" oddychla jsem si a utřela si pot z čela.
,,To jo..." usmála se Mika udýchaně.
,,Heh," uchechtla jsem se, ,,a vidíš? Byla jsi rychlejší než já a to si ze začátku moc nechtěla." usmála jsem se. ,,A já si myslím, že to pro dnešek už stačí... Už tě nebudu trápit.. A doufám, že se těšíš na svou odměnu." vzala jsem si Miki do náručí.
Se spokojeným pocitem na duši jsem odešla z louky.

12 Miki Miki | Web | 8. června 2018 v 21:25 | Reagovat

[11]: Mika si perfektně procvičila útok a i pěkně si protáhla tělo
+4lvl
+35%lásky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

ZDROJE:

Pokedex- Pokemon Wiki

Pokémon patří společnosti Nintendo, Creatures a GameFreak